Analýzy a komentáře
31. 08. 2020

Podaří se senátorům a soudům opravit české zdravotnictví?

Skupina senátorů napříč politickým spektrem podala dne 31. prosince 2018 návrh Ústavnímu soudu na zrušení souboru právních předpisů, které upravují organizaci a financování zdravotnictví. Rozhodnutí Ústavního soudu bude klíčové pro práva nemocných, udržitelnost krajských soustav zdravotnictví a férové podmínky podnikání ve zdravotnictví. Zrušení dnešních pravidel by zpřetrhalo mnoho politicko-ekonomických dohod mezi vlivnými hráči, proto iniciativa senátorů čelí intenzivnímu odporu ministra zdravotnictví i těch, kterým současné nerovné podmínky svědčí.

Před senátními volbami je dobré připomenout důležitou pravomoc senátorů - chránit Ústavu ČR a základní práva občanů tím, že navrhují Ústavnímu soudu ke zrušení protiústavní zákony a vyhlášky. Ve vztahu k resortu zdravotnictví je tato pravomoc zvláště důležitá. Podle pravidel o úhradě zdravotní péče se každoročně rozdělí přes 300 miliard z veřejných zdrojů, ale tato pravidla vycházející z provizorního zákona z roku 1998 vytvářejí neodůvodněné rozdíly v přístupu k bezplatné léčbě a značné nerovnosti mezi regiony.

Systém zdravotnictví v ČR není v pořádku

Náš systém zdravotnictví je na hraně krize v důsledku špatné práce těch, kteří jej řídí a organizují. Mělo by jít o veřejnou službu, zaručující právo na zdraví všem občanům, ve skutečnosti pacienti čelí nerovnostem a nedostupnosti péče. Nefungují ani korektní tržní vztahy, úspěch poskytovatelů péče není závislý na ceně a kvalitě, ale schopnosti se "dohodnout" s politiky a úředníky, kteří svévolně rozhodují o stamiliardových odvodech daňových poplatníků. Systém zdravotnictví se do této podoby dostal postupně během minulých dvaceti let a nyní, v roce 2020 před očekávanou ekonomickou krizí v důsledku epidemie COVID-19, jsou meze jeho odolnosti takřka vyčerpány.

Rutinní péče dosud zůstávala i v podfinancovaných nemocnicích alespoň průměrná díky úsilí běžných zdravotníků, také očekávání pacientů zvyklých na zdravotnictví před 1989 byla dosud skromná. Průběžně vznikající krize na úrovni systému i jednotlivých nemocnic byly dosud vždy zalepeny dotacemi a injekcemi veřejných peněz. Ale v přicházejících letech se s vysokou pravděpodobností setká finanční krize s krizí personální. Nedojde-li ke změně, zchudlý systém nejprve obětuje slabší (např. regionální nemocnice), čímž prudce poklesne dostupnost a kvalita běžné péče. Zanikne též prostor pro dohodu mezi silnými, ti svedou ostrý boj o zbylé peníze. Nespokojenost občanů překročí kritickou mez a nastane společensko-politický konflikt. Takovému vývoji chtějí senátoři zabránit tlakem na nápravu, dokud je čas.

Co vadí skupině senátorů na současném zdravotnictví?

Senátoři, kteří podepsali podnět Ústavnímu soudu, jsou znepokojeni

  • nerovnostmi v přístupu k solidárně hrazené zdravotní péči, které vznikají mezi pacienty v závislosti na místu bydliště, druhu onemocnění a sociálním postavení, a které se projevují výraznými rozdíly v úrovni péče a čekacích dobách;
  • pokřiveným prostředím v oblasti ekonomiky zdravotnictví, kdy poskytovatelé totožného typu dostávají za tytéž služby zaplaceno násobně odlišně, jen z historicko-politických důvodů, bez ohledu na kvalitu, efektivitu ani potřebnost poskytované péče;
  • neetickými pravidly úhrad, podle kterých jsou zdravotníci finančně trestáni za poskytování medicínsky žádoucí péče, a tím vedeni k protiprávnímu odmítání nemocných pacientů, ale též k poskytování zbytečné péče zdravým pacientům;
  • cenotvornými mechanismy, které nezohledňují náklady a přiměřený zisk, ale jsou výsledkem dohod zájmových skupin, dosahovaných postupy vycházejícími z principů korporativismu, nikoliv z demokratických principů;
  • celkovou nepředvídatelností úhradového systému, kde úspěch podnikatele ve zdravotnictví není dán jeho úsilím, kvalitou ani etickým přístupem k pacientům, ale jeho schopností vyjednat si v netransparentním prostředí ekonomické výhody s pojišťovnami, případně jeho ochotou přizpůsobit rozsah péče bez ohledu na lékařskou etiku a dobro svých pacientů úhradových vzorcům, vydávaných každoročně libovůlí výkonné moci.

Důsledkem tohoto stavu je zhoršený přístup k hrazené péči běžných pacientů postrádajících peníze či známosti, permanentní krize zdravotnictví navzdory rozsáhlému přilévání peněz, odchod lékařů do zahraničí a postupná degradace soustavy zdravotnických zařízení, viditelná zejména v regionech.

Co všechno ústavní stížnost senátorů napadá?

Předmětem ústavní stížnosti je především takzvaná Úhradová vyhláška, která každý rok upravuje rozdělování veřejných peněz.

Jenže úhradové vyhlášky jsou pouze jedním z prvků určujících, kdo bude kde poskytovat jakou péči a za kolik peněz. Zařazení konkrétních služeb do úhrad a zčásti i jejich nacenění vyplývá z vyhlášky o Seznamu výkonů s bodovými hodnotami. Uzavírání smluv na hrazené služby, a tedy i jejich bezplatné zajištění pro občany, je dále dáno smluvní politikou pojišťoven. Obsah smluv, včetně aplikace pravidel o úhradě a úhradových dodatcích, je pak dán vyhláškou o rámcových smlouvách. Zásahy do základních práv poskytovatelů a pojištěnců jsou důsledkem spolupůsobení všech těchto prvků smluvní a úhradové regulace jako celku. Proto směřuje iniciativa senátorů nejen proti úhradovým vyhláškám, ale i proti dalším prvkům úhradové regulace v dalších zákonech a vyhláškách.

Ústavnímu soudu se předkládá k přezkumu

  • Přidělování smluv se zdravotními pojišťovnami, rozmístění smluvních nemocnic a ordinací
  • Rozmístění a financování tzv. center specializované péče
  • Stanovování výše a podmínek úhrady moderních léčiv
  • Mechanismus tzv. dohodovacího řízení, ve kterém se jedná o rozdělení peněz
  • Vágní pojem "veřejného zájmu", o který ministerstvo a pojišťovny opírají svá rozhodnutí
  • Vyhláška o tzv. rámcových smlouvách, kterou může stát vnutit podmínky do smluv pojišťovna-poskytovatel
  • Vyhláška o Seznamu výkonů, která reálně určuje rozsah bezplatnosti vyšetření a operací
  • Úhradová vyhláška, kterou stát každoročně rozděluje peníze mezi poskytovatele péče
  • Pravidlo, podle nějž si mohou někteří poskytovatelé dohodnout na pojišťovně lepší ceny

Ministr: Kdyby se dodržovala Ústava, zdravotnictví se zhroutí

Reakce ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha na podnět skupiny senátorů byla negativní. Ministr varoval v médiích, že se může zhroutit celý systém úhrad zdravotní péče, pokud by uspěli senátoři, kteří podali na úhrady ve zdravotnictví stížnost k Ústavnímu soudu. „Je to poměrně zásadní ústavní stížnost, která se dotýká řady ustanovení. zejména zákona o veřejném zdravotním pojištění.  Ústavní stížnost je velmi široká. Pokud by jí Ústavní soud plně vyhověl, tak by to znamenalo kompletní zrušení současného systému úhrad zdravotní péče v České republice,“ uvedl ministr pro média.

Toto prohlášení je z pera ministra-právníka tristní. Znamená totiž, že je současný úhradový systém vědomě řízen v rozporu se základními právy zakotvenými v Ústavě - na přístup k hrazené péči, na podnikání, na spravedlivý proces. Není ani důvodné - úspěch podnětu senátorů by pro pacienty a lékaře znamenal přínos v podobě férového a efektivního rozdělování solidárně vybraných peněz. Tím se systém zdravotnictví nezhroutí, ale naopak opraví. Tragédií by tento zásah byl jen pro politicky vlivné poskytovatele a další aktéry, kteří by v rovných soutěžních podmínkách nedokázali přežít.

Kde se lze o ústavní stížnosti dozvědět víc?

Veškeré dění ohledně ústavní stížnosti lze považovat za veřejné, protože se týká občanů jako pacientů i jako daňových poplatníků. Plné znění ústavní stížnosti je dostupné přímo u zdroje na stránkách Ústavního soudu pod značkou Pl.ÚS 49/18.

JUDr. Ondřej Dostál

JUDr. Ondřej Dostál
JUDr. Ondřej Dostál, Ph.D., LL.M. je lektorem a konzultantem v oblasti organizace a financování zdravotnictví, úhradové regulace a lékového trhu.